DE SK CZ
01.02.2017

Hledáme lékaře pediatry

Přijmeme lékaře / lékařky s atestací v oboru pediatrie

28.01.2016

Příjmeme lékaře - rehabilitační a fyzikální medicína

Hledáme lékaře s atestací v oboru rehabilitace a fyzikální medicína

Všechny aktuality
Dnes je: 17.01.2019
Kontaktní formulář
>> REFERENCE >> Romana Zehová

Romana Zehová


zpět

Romana Zehová

 

 

 

 

 

Pečovatelský dům Martinspark v Baaru ve Švýcarsku

Jak to tak někdy bývá, zůstala jsem bez zaměstnání. Co teďˇ? První možnost, která mne napadla – internet. Hned jsem objevila velké množství inzerátů. A tak již několik dní vybírám, pátrám, píši a dostávám odpovědi od kamaráda „dobrého ducha“, že za poslední týdny nenašel žádnou vhodnou nabídku zaměstnání, nebo poděkování za můj zájem, ale nebyla jsem vybrána do užšího kola apod. Na stránkách ČAS jsem objevila inzerát od Agentury AV Care. Zase jeden ideální, myslím si. Práce ve Švýcarsku, až 90 tisíc měsíčně. Hmm, za pokus to stojí. Tento je alespoň a stánkách asociace a tak zaručuje určitou solidnost. Odkazem na www.avcare.eu se dostávám ke korespondenci a záhy obdržím odpověď s podrobnými požadavky. Následuje sháňka různých potvrzení, jako o registraci, praxi, reference, lékařská zpráva atd. Vše přeloženo do němčiny od renomované překladatelky a ověřeno od notáře skenuji a odesílám. Ale běda – sken vše nepobral a následuje osobní pozvání k pohovoru se zástupcem agentury do Prahy. Výborně, alespoň přiberu všechna osvědčení a vysvědčení nastřádané za celou dobu mé již docela dlouhé praxe. Pohovor byl velice příjemný a po zhlédnutí prospektů Altersheim, vyplnění dotazníku v němčině a podepsání předběžné smlouvy následovalo foto a já s povznášejícím pocitem odplula z kanceláře. A jakby ne? Komplex budov rozdělených podle stáří obyvatel a skupin onemocnění byl zasazen do zeleně. Baar je městečko v širokém údolí, které lemují kopce výšky našich Krušných hor, ve stráních jsou malebné vesničky a v dáli vzhlížejí dolů vrcholy Alp. Z některých míst lze zahlédnout Ženevské jezero. No, idyla. Ale takové štěstí nemám, myslím si a pustila jsem vše z hlavy.

„Byla jste vybrána“, hlásal telefon, který následoval za pět dní. „Ale termín je šibeniční. Odjíždíte za pět dní, v úterý. Budete tři dny pracovat na oddělení pro dementní pacienty a pak se rozhodne oboustranně, jestli zůstanete. Práce začíná v 12.00 ve středu, ráno od 6.50 do 16.00 a v pátek máte do 12.00 a odjíždíte domů. Cestu, jídlo a ubytování hradí agentura. Lístek si zajistěte u Student Agency.“ Ihned zařizuji místenku v autobusu – lze to pohodlně, telefonicky. Instrukce na počítač dorazily v úterý dopoledne, ale v podstatě se nic nemění, jen ještě bližší informace o pracovních podmínkách, pojištění, dovolené a obsahu práce. Opisuji číslo telefonu na zástupkyni agentury, která mne bude čekat u autobusu v Sankt Gallen. Cesta proběhla hladce. V 11.53 jsem nastoupila na Florenci v Praze s bundou, dvěma svetry, obrovskou svačinou, dekou a občankou do autobusu. Přibalila jsem mimo jiné pro jistotu i slovník a odbornou literaturu ošetřovatelství v němčině. Do Mnichova byl autobus plný a tak jsem se snažila v poloze sardinky uspat každou minutku, ale pak (od 4 hodin) se šlo po vystoupení téměř poloviny cestujících i pohodně uvelebit. V 8hod – o hodinu a půl dříve, jsem byla v cíli. Ale běda – telefon hlásí, že číslo neexistuje. Naskytl se ochotný mladík a kombinovali jsme předčíslí s nulami, bez nul, s křížkem, hvězdičkou… Tak to pravé je, milé zájemkyně: + 41. Mezitím už dorazila velice hezká mladá paní, nebo slečna v kabrioletu a odvezla mne do Baaru. Cestou jsme probraly, co bylo nutné. „Ale od teď pouze Německy!“ – zněl pokyn. Po jedenácté hodině jsme v hotelu, rychlá sprcha a kafe a následuje pohovor u vedoucí sestry v 12.00. Po krátkém rozhovoru (vše bylo přece již předem ukázáno a dohodnuto), mi byla představena má uvádějící sestra Corina a odvedla mne na oddělení.

Nyní musím říci něco velice důležitého, neboť je to věc, kterou jsem já sama v rámci euforie podcenila. VE ŠVÝCARSKU POTŘEBUJÍ POUZE DIPLOMOVANÉ SESTRY, ČLENKY A VEDOUCÍ TÝMU. Tedy ne zpočátku pomocnou sílu do zapracování a zvládnutí lépe jazyka, tak jak vypadaly mé představy. Znamená to v plném významu, že musíte TÉMĚŘ DOKONALE OVLÁDAT HOCHDEUTSCH. Měřítkem může být dosažení certifikátu Deutsch EDK B2. Má B1 a 5 let absence kontaktu se vším německým absolutně nestačilo. A tak se má euforie rozplynula.

Ale věcí, které mne zaujaly, bylo více. Například vybavení oddělení hydraulickou vanou, polohovatelnými automatickými lůžky a lehátky, rolátory, zařízení pokojů podle přání obyvatel – jak zde pacienty nazývají. Prostě vše učebnicově vzorné. Snad jen jako příklad uvedu paní, která si po pádu doma pohmoždila nohy a nemohla se pohybovat. Tak tedy udělat polohovací plán, myslím si, (pani byla silnější postavy a na lůžku zůstávala víceméně v jedné poloze), promazávat, aktivovat. Ale kdepak – následovalo jemné podkládání srolovaného ručníku z jedné a pak z druhé strany, k obědu zmáčkneme správný knoflík, lůžko utvoří ideální opěru a v době odpoledního odpočinku se přijede s lehátkem. Knoflíkem seřídíme výšku, za drobného žertování a povídání se pacientka jemně přesune na lehátko. A co jiného neuděláme, než že namačkáme správné knoflíky a už máme z lehátka křesílko a odcupitáme s ním k společenskému posezení a ke kávičce. A inzulín, dámy, zapomeňte na jehly a injekce. Automatický bodec, pero a glukometr. K tomu tabulka s rozpisem dávky při jednotlivých hladinách cukru a rozpisem místa dle aplikace ráno, poledne a večer u každého pacienta extra. Ne, nebojte se, že nestíháte. Máte svých 5 až nejvíce 7 pacientů. K tomu úklid po jídle, koupeli a zaměstnání zajišťuje pomocná síla. A léky – ty se připravují do týdenní lékovky a pak dle rozpisu do lékovky s víčkem s iniciály pacienta. Podání zajistí vedoucí týmu. Poté se lékovky posílají do kuchyně na očištění, silně znečištěné se vyhazují. Odpoledne je připravený program. Například Validations, neboli „Gruppe“- k podpoře kognitivních funkcí. Zajišťuje to speciální pracovnice. Jídlo se koná každé dvě hodiny, jak nám káže správné stravování, během kterého jsou stále předkládány tekutiny.

Během příštích dvou dnů jsem se seznámila s jednotlivými obyvateli, i když zapamatovat si všech 19 jmen se mi nepodařilo. Ale určitě nezapomenu na drobnou postavu 95leté paní, která v pokojíku zařízeném jako z 30. let seděla ve svém křesle, přikrytá dekou a s úsměvem se držela mé ruky. „Jako moje babička, když jsem byla malá. I ten pokojík jak vystřižený z mých vzpomínek“, myslím si a v očích mne pálí slzy. Během dne se na mne usmívají obyvatelé oddělení, zdraví mne, pokřikují úsměvné poznámky. Prostě spokojenost na všech liniích. Na konec mé poslední směny jsem se ještě zašla podívat na paní po úraze nohou. Chytila mne za ruku a ptá se, jestli zítra přijdu zase. Říkám, že už musím zpět do Čech. To je škoda, zní odpověď a mne opět pálí slzy v očích, protože už vím, že s mou mluvou na pozici diplomované sestry v týmu nestačím. A tak jen říkám, že možná..., kdo ví.

Ale nejen pacienti a vybavení mne uchvátili. Přístup všech zaměstnanců, včetně Coriny a Markuse – vedoucího týmu byl velice přátelský.

Na závěr se ještě zmíním o zkušenosti s agenturou AV Care. Dámy, pokud se rozhodnete pro práci ve Švýcarsku, spolehněte se na ni klidně. Jednání, zajištění pobytu, stravy, kontaktu s pracovištěm prostě funguje. Můžete vyjet bez obav. Přeji hodně štěstí.

Mgr. Romana Zehová, diplomovaná sestra


zpět